Jarní dovádění...
Sluníčko krásně svítí a my si ho chodíme užívat s Marcelou a její černobílou smečkou. Nejraději jsme na loukách kolem Dubiny, a to z několika důvodů. Za prvé: chodí tam míň lidí. Od té doby, co pod Sionem vybudovali cyklostezku, se to tam hemží turisty a cyklisty. Samozřejmě proti nim nemáme ani to nejmenší, ale čubiny se tolik neproběhnou jako dřív. Tam se pořádají jen kratší výšlapy. Za druhé: na těch velikých loukách mají dostatek místa pro honičky a dovádění. No a za třetí: jsou tam úžasná místa ke koupání a to naše holčičky milují. Někdy si říkáme, že budeme chodit na procházky potokem, aby si vody užily dosyta. Na poslední vychajdě se šla smočit i naše Sindy, a ta je na vodu opatrná. Vodičku má nejradši ve vaně a s pěnou. A protože cesta vede přes potok a my s Marcelou chceme čubinám dopřát co nejvíc pohybu, tak jsme sundaly ponožky a šupky přes potok. Nejdřív nám to kroutilo palce, ale pak už to šlo. Dokonce v zápalu hry jsme se několikrát ve vodě cachtaly i my. Doufám, že to neodmarodíme, je přeci jenom duben. Taky jsme měli málem nového člena smečky. Při jedné zastávce se k nám najednou přidal moc hezký kříženec čivavy. Hned se všichni skamarádili. Chvíli jsme čekali, odkud se vynoří majitel, ale nikdo nešel. S rozhodnutím, že si ho vezmu domů a podle fotek budu v okolí hledat majitele, jsme se vydali nazpátek. Asi po 20 min. jsme zaslechly volání. Tak jsem se vracela nazpátek a poslouchala, odkud se volání ozývá. Nakonec jsme se sešli s majitelem našeho kamaráda. Všechno dobře dopadlo a pejsek je v pořádku doma.